Motivation / Thinking

Blonde... And so what?!

11. září 2011 v 12:35 | M.
Zdravím! :)

Není tomu tak dávno, co jsem četla jeden článek o blondýnkách, který mě nakopnul k tomu, napsat tohle! :D Víte, třeba si říkejte, že nejsem blond, že sem hnědovláska a blah blah blah, ale zeptám se vás na druhou stranu... Kdo z vás mě kdy viděl naživo? Tipuju to tak na 1-2 lidi :D. Ano, je pěkný, že podle fotek soudíte, že jsem brunetka, ale věřte mi, podle fotek focenejch zevnitř, víte o barvě něčích vlasů asi stejně jako Britney Spears o historii Český Republiky (a to neberte nijak zle :D). Nicméně odbočuju, od mala jsem přírodní blondýnka a asi stejně jako kterákoliv další blondýnka už od dětských let poslouchám narážky tipu ,,Ty si fakt blondýna!" ,,A ježiš, blondýna..." ,,No jo no, naše Barbie..." a tak dále, prostě klasické narážky, který pokud jste taky blond tak už taky znáte že? :D. Upřímně vám řeknu, že znám spoustu holek, co se nad tím urazí, nebo se dokonce rozbrečí, osobně... Ano, taky mi ty narážky na blondýnky příjdou v určitým směru docela pitomý, protože znám spousty, spousty brunetek, co jsou pitomý jak polena a blond vlasy k tomu ani nepotřebujou :D. Za sebe bych fakt řekla, že o inteligenci slečen barva vlasů opravdu nehraje ŽÁDNOU roli, jen prostě od těch blondýn se to nějak víc čeká :D. Nevím, opravdu nejsem jedna z těch, co se nad narážkou nebo vtípkem na blond vlasy urazí, ale občas mi příjdou docela trapný tyhle narážky, že prostě ona je blond, tak musí být pitomá, tak musí být barbie, tak musí být děsně nafoukaná, atd... A obecně nemám v lásce, když se někdo nad někoho povyšuje nebo se mu posmívá, to opravdu... Za to bych ty lidi vážně mlátila, protože zvyšování vlastního sebevědomí na zesměšňování druhých lidí mi příjde opravdu ubohý! Ale opět zpátky. Nikdy jsem se nad tímhle tématem moc nepozastavovala, protože už jsem ho nějak brala jako samozřejmost co nemá cenu řešit, nicméně jsem se u toho tématu zarazila, když mi moje kamarádka na narozeninách zastavila a zeptala se mě vtípkem ,,Hele, víš proč se dělají vtípky o blondýnkách? Aby se blbý brunetky měly čemu smát" :D Přiznávám, že jsem se u toho vtipu zasmála, ale navedlo mě to k přemýšlení, proč se vlastně tyhle vtípky dělají? Vždyť v naší minulosti je přece spousta blondýnek co to někam dotáhly :). Marilyn Monroe, Brigitte Bardot, snad nejslavnější fashion blogerka Chiara Ferragni, kterou díky jejímu panenkovskému "Barbie" vzhledu zná celý svět! :) Zkrátka a dobře vám chci říct, nedělejte si z těch blondýnek furt srandu, jednou se vám taky může stát, že vám blondýnka vytře zrak ;).

Mějte se pěkně a buďte blond! :D

Motivation > Fuck what the people thinks

27. června 2011 v 18:57 | M.
Zdravím ;). Víte, občas když usínám, hodně přemejšlím nad lidma kolem sebe, nad tím,
jak se všichni k sobě chováme, co se kolem děje, atd... a přicházím na to, jak se dneska
lidi opičí (sorry, vím, je to výraz hodnej školkovýho dítěte, ale nic lepšího mě v tuhle chvilku
nenapadá :D) po lidech, kteří jsou třeba oblíbenější, populárnější nebo tak, aby byli stejní
jako oni, ale mě napadá jen jedna otázka... PROČ?! Vždyť přece, zamyslete se nad tím, každý
z nás je originál, který nemá obdobu a jestli máte jednu jistotu, tak je to to, že už se nikdy
nenarodí nikdo jako vy! :)

,,Narodil ses jako originál, tak neumírej jako kopie!" (Neznámý tvůrce)

Ale tak... můžu zase říct, že vás z jedný strany chápu. Jeden čas jsem chodila s jedním
klukem, kterýho jsem opravdu měla moc ráda. Důvěřovala jsem mu ve všem, všechno jsem mu
svěřovala, byl jako můj kluk a zároveň i jako moje nejlepší kamarádka. Věděl, že jsem hodně
"citlivá" na narážky co se váhy týká, a že opravdu nemám ráda, když kdokoli komukoli říká, že
je tlustej, atd... opravdu, nemám to ráda. Můj milej zlatej kluk jednou udělal vtípek o mým
(eh :D) pozadí a i když jsem se tomu v tu chvilku zasmála, ani nevíte, jak mi to celej večer vrtalo
hlavou... Dvojnásob, když to řekl on. Běhaly mi hlavou otázky tipu ,,Nejsem tlustá?" ,,Mám ten zadek
vážně tolik velkej?" atd... a co myslíte že udělá praštěná, zamilovaná puberťačka? Začne hubout!
Chvilku jsem dost cvičila a když jsem zjistila, že to nestačí, tak jsem i výrazně snížila množství jídla...
Něco mi tu všichni slibte... NIKDY NIKDY NIKDY NEDĚLEJTE STEJNOU HLOUPOST JAKO JÁ! Věřte mi,
váha sice začala jít dolů, ale bohužel mi nebylo zrovna dobře, dělalo se mi dost slabo, horšila se mi
pleť, nic jsem nevydržela a ještě k tomu se mi hrozně zhoršila kvalita vlasů, mamce jsem to přirozeně
neřekla, ovšem když na mě po nějaký době koukala ve slimkách (džíny) tak mi řekla ,,Zastav se!" a
vytřeštila na mě oči se slovy, jestli si nedělám legraci... když jsem nechápavě koukala na to, co se děje,
tak mi řekla, ať se okamžitě postavím na váhu... Nekoukala jen mamka, ale i já. Nebudu vám tu říkat,
kolik jsem měla, ale řeknu vám, že to bylo dost na to, abych zkončila bez počítače, telefonu a v posteli
s tím, že na mě mamka dávala pozor, abych všechno dojedla. Když jsem to příteli po čase řekla (byla
jsem nemocná, delší dobu jsme se neviděli) tak mě vytřeštil oči a řekl mi, že se mi moc omlouvá, že to
byl jen vtip a že ho ani nenapadlo, že bych si to vzala tolik osobně a udělala takovou blbost a začla
hubnout, že přece kdybych se mu nelíbila taková, jaká jsem byla, tak by se mnou nechodil. Po čase
to stejně skončilo, ale z jiných důvodů - dodneška jsme dobří kamarádi :) (ťukám do stolu jak datel,
protože ho mám fakt ráda :))

,,Ten, kterého milujeme, je jediný nebezpečný protivník." (Louis Aragon)

Takže z toho plyne ponaučení pro vás. Prosímvás, ať jste jací jste, měňte se jen tehdy, pokud
chcete vy a ne pro někoho jiného, protože je kolem vás spousta lidí, kteří vás milují pro to, kým
jste teď! :) XoXo

What i hate about blog...

28. května 2011 v 11:49 | M.
Hey ♥ Sice vím, že tenhle článek bude podle většiny z vás asi zbytečný,ale já to prostě říct
musím! :D Víte, já už bloguju skoro pátým rokem a tak už tady přece jen něco pamatuju ;). (No
řekněte mi, kolik z vás pamatuje ještě ten 'prapůvodní' fialový blog s pamětí na obrázky 1GB? :D)
Osobně můžu říct, že blog se od začátku hodně změnil - a to z mýho úhlu pohledu bohužel ne moc
k lepšímu :|. Ne, nemluvím o tom blázinci, jak admini pořád něco 'vylepšují' a výsledkem toho je jen
to, že blog neustále nefunguje, s tím už jsem se nějak smířila ;D :D. Mluvím o lidech a o jejich
přístupu. Přece jen, když jsem se přidala před lety na blog, tak tu byla spousta lidí, ale snad nikdy
jste se nesetkali s tím, co je teď. Pomluvy, lezení do zadku, komentáře úplně od článku, reklamy
a strašnou bombou zvanou "OBÍHÁNÍ" :D :D. Jistě, affiliates neboli "EsBéčka" byla už tenkrát, ale
nikdo tolik nelpěl na tom, že se prostě musí obíhat snad každý den, a to za každou cenu! :D Musím
se tomu opravdu smát, protože kvůli úspěchu blogu se teď skoro všichni spřátelují se všemi a
z obíhání blogů se stalo to, že aby admini takových blogů ušetřili čas, tak si články ani nečtou,
případně se jen podívají na obrázky a komentují to slovy typu "Super" "Hmm... fajn" "Krásná", atd..
(Nemluvím jen o osobních blozích, mluvím obecně o všech - hlavně na oh-ashley s tím mám
bohaté zkušenosti :D) Prosímvás lidi! Když se vám ten blog nelíbí, tak se s ním nespřátelujte, když se
vám články nechce číst, tak je prosím snad radši ani nekomentujte a hlavně prosímvás, zůstantě
sami sebou a nelezte nikomu do zadku ;) :D. To je vše :). XoXo M.

Reasoning

16. dubna 2011 v 11:20 | M.
Zdravím. Chtěla bych tady o něčem promluvit. Asi to bude pro některý z vás článek dlouhej
a nezáživnej, nicméně je to článek k zamyšlení. A ať už chcete nebo ne, něco pravdy na tom
přeci jen bude. Jde se na to.

Tenle článek bude čistě o přemýšlení nad životem a to konkrétně na téma přátelé/přátelství.
Víte, ono až po pořádný hádce nebo po ztrátě blízkého přítele si teprve uvědomíte, jak je každý
váš kamarád (kamarádka) důležitou součástí vašeho života. Začněme třeba u toho 1786386x
řečeného facebooku. Kolik přátel máte na facebooku? 200? 300? 500? 1000? A teď se nad tím
zamyslete opačně, kolik ze svých přátel na tom facebooku znáte vážně dobře? Kolik lidí, znáte
osobně a vídáte se s nimi? Seznam nám začíná docela řídnout že? Ale tady nekončíme. Kolik lidí
by vám pomohlo, kdyby vědělo, že máte problém? Kolik lidí by vás utěšilo a vyslechlo si vaše
problémy, kdyby jste to vážně potřebovali? Kolik těch vašich přátel, by vám i o půlnoci zvedlo
telefon a vyslechlo si vás? (Samozřejmě teď nemyslím v případě, že si jen budete chtít pokecat
a budete mít dlouhou chvíli :D!) A teď mi prozraďte, kolik lidí vám zbylo? 15? 10? 5? 1? Dámy a
pánové, i pokud máte toho jednoho jedinýho člověka, tak si toho važte víc než všeho co máte!
Ona někdy může stačit i úplná pitomost k tomu, aby byl rázem všemu konec. Já dodnes děkuju
bohu,že kolem sebe hrstku těhle lidí mám. Lidí, kterejm můžu zavolat i ve 3 ráno, že mám potíže.
Lidí, se kterým můžu svěřit úplně cokoliv a vědět, že to nepošlou dál. Lidí, kterejm když řeknu, že
jsem někoho zabila, tak se mě zeptají, kam ho zakopeme ;). Zkrátka a dobře... těch opravdových
přátel :). Vím, že není lehký si přiznat, že jste si do života pustili falešnýho kamaráda, ale radím
vám dobře... Přiznejte si to včas! Nedopadne to dobře když to neuděláte.

Moji ♥

Like it Naturally!

26. března 2011 v 14:01 | miky
Hello! :) :) Jak jsem řekla, tak jsem splnila :D. Začalo 3.čtvrtletí a s ním začal i pěknej
blázinec. Učení, akademie, olympiády, třídní projekty, akce, cvičení, atd, atd... Prostě
bych to nazvala pěkným blázincem! :D. Inu, tenhle článek ovšem nebude jen informativní :).

Chci v něm narazit na problém spousty a spousty slečen - make-up a líčení v mega-giga
množství. Ač je to vážně hnusný to tu říkat, ale i já jsem měla tenhle problém :D. Bylo mi 13,
všechny kámošky kolem už se začaly hodně malovat a maličká M. přece nemohla zůstat pozadu :D.
Patlala jsem na sebe : Make-up, pudr, korektor, tužku na oči, stíny, řasenku, korektor na pusu
balzám i lesk + občas i linky :D :D. Někteří z vás na to možná kulí oči a říkají si, co jsem toho
na sebe patlala, nekterým to možná příjde normální :D. Ovšem pozor! :D S tímhle vším jsem patřila
(a ještě teď bych patřila) mezi ty méně namalovaný slečny :D. Je zvláštní, že pak mi najednou
cosi prasklo v hlavě a uvědomila jsem si, že ono vážně není okouzlující, když má holka na sobě 4cm
make-upu, obrovskou béžovou pusu od všech těch lesků a korektorů a ještě k tomu oči jako kdyby
vám před obličejem pufnul komín :D. Zkrátka jsem přišla na to, že přirozenost má taky svoje kouzlo...

... a že to kouzlo je možná větší, než celý make-up :).

 
 

Reklama